Zloději a podvodníci v poslední době přicházejí na nové metody – peníze jim sami dáte a na závěr ještě poděkujete. Stát se kapsářem chce roky a roky zkušeností. Ale naučit se jednoduchý fígl od kamaráda zabere novému podvodníkovi 5 minut. Jak je to možné, že jim peníze sami dáte?
Pozvání na akci, výstavu, festival
Většina pouličních podvodů spočívá ve velmi rychlém prodeji zboží, které nemá žádnou cenu. Zpravidla se obměňuje pouze prodávané zboží a historka okolo. Základní princip je ukryt v následujícím podvodu.
Při běžné chůzi městem k vám přijde mladá žena nebo muž a nezávazně začne konverzaci. Máte rádi hudbu? Bavíte se rádi? Samozřejmě, na tento typ otázky každý odpoví kladně. Vaše první “ano” získá velmi rychle. A pak mu/jí jen přikyvujete na zbytek.
Poté následuje představení akce nebo festivalu alternativního zaměření. Většinu podvedených podobná akce nezaujme a k rychlému ukončení konverzace přijmou všechny propagační letáky. A k tomu i nějakou drobnost. Hlavně ať již mají klid. Třeba si vezmou i CD s ukázkami, o které nemají ani zájem. A které je samozřejmě prázdné a má hodnotu 5 Kč.
Jakmile dárek vezmete do ruky a chcete odejít, tak jste zadrženi: “Víte, to CD není úplně zadarmo a většinou mi lidé přispívají pár korun. Peníze samozřejmě použijeme pouze na xyz (doplňte dobročinnou činnost, která je spojena s akcí).“
Pokud se podvodníkovi darovaná částka nelíbí, tak poznamená “obyčejně mi lidé dávají okolo padesáti…sto korun“.
Tento trik ovšem působí jen na méně odolné. Proto je potřeba do hry zapojit lidskou vlastnost “získat něco levněji” – viz následující trik.
Ukradené značkové zboží za zlomek ceny
Na nádraží k vám přijde člověk s vizáží podezřelého individua. Ze staré igelitky vytáhne krabičku – značkový parfém, drahé hodinky a jiné luxusní zboží.
“Na, vezměte si to. Značkový parfém. Vidíte? Hugo Boss. I cenovka tam je – 3300 Kč. Ale rychle to schovejte, ať to nikdo nevidí.“. A cpe vám to do ruky nebo do tašky.
“Kdyby jste mi mohl prosím pomoc. Před chvilkou jsem to ukradl tady v nákupním centru. Potřebuji nutně peníze na jízdenku. Jinak by jsem to ani nedělal. Stačí dvě stě korun.” A už jste se chytili. Krást se sice nemá. Ale on to již ukradl. A pokud mu dáte 200 Kč, tak získáte zboží v hodnotě přes 3000 Kč. Kdo by to nebral?
Náhodný kolemjdoucí dá podvodníkovi dvě stě korun a odchází s báječným pocitem. Právě získal značkové zboží za zlomek ceny. On ušetřil a chudák pán se má jak dostat domů za rodinou.
V čem spočívá trik:
- podvodník předá předmět před tím, než něco chce (zdarma) – podvedený automaticky přijme a zapojí se
- vysoká cena zboží zatemní přemýšlení a podvedený si nechce nechat ujít šanci
- podvedený je postaven do situace, kdy chce sám zaplatit
- podvedený odchází s pocitem, že na transakci sám vydělal
- známá značka výrobku – stačí rychlý pohled na logo a má vaši důvěru
- “rychle to schovejte, ať to nikdo nevidí” – nedostatečná pozornost co člověk přijímá
Jakmile podvedený člověk přijde domů a podívá se na výrobek, čeká ho překvapení. Nejedná se o Hugo Boss, ale o Hogo Boss, Hugu Boss nebo Hago Booss. Falzifikát, který má cenu asi 20 Kč – 50 Kč.
Podvodník počítá i s tím, že na policii nikdo nepůjde – vědomě koupili “kradené” zboží. A tak může podvod opakovat stále a stále dokola.
Okradený turista
V častých turistických destinacích se můžeme setkat i s trikem okradeného turisty. Který potřebuje peníze a tak prodává fotoaparát, mobilní telefon… . Mějme na paměti, že i Praha je turistická destinace, netýká se to tedy pouze zahraničí. Takže se s touto historkou můžete setkat i před vašim domem či na víkendovém výletě.
- příběh útočí na lidský soucit
- vysoce důvěryhodný příběh
- za digitální fotoaparát v hodnotě několika tisíc chce jen pár stokorun, aby se mohl dostat do hotelu
V průběhu celé transakce podvodník k nabízené věci zdarma přidá například pouzdro, do kterého vloží prodávaný předmět. A vy ztratíte původní fotoaparát z očí.
Po předání hotovosti a předmětu podvodník mizí v davu. Podvedenému zůstává v ruce pouze prázdné pouzdro. V nepozorované chvíli vyměněné za původní, ve kterém byl skutečný fotoaparátem.
Zajímavé, že u nás na Slovensku je to úplně to samé. Cigáni a podobná verbež tam zkouší naprosto ty samé triky. Jakoby všichni dostávali stejné školení. Trik s hodinkami si pamatuji z Bratislavy už z roku 1997. Jestli se objevilo něco nové nevím, protože už pár let žiji v ČR.